Velký popis Castle Strike
Středověk se vším všudy
Jak již název napovídá, hlavní náplní Castle Strike jsou boje a útrapy středověkého lidstva. Prožijete si celý proces stavění hradu, budete bojovat s desítkami žoldáků, ale hlavně se budete skvěle bavit. Do děje vás vtáhne skvělý příběh, kterému nechybí absolutně nic a celkový dojem doladí ještě parádní grafika. Řeknete si, že je ode mne značně netaktní hned takto na úvod prozradit všechna pozitiva, ale s ledovým klidem vám odpovím. Následující odstavce ani zdaleka nebudou jiné. Nad tímto strategickým skvostem se totiž hodlám pouze rozplývat v superlativech.
Ticho před bouřkou * Další vesnice dobyta! * A vesničané se radují!
Předem si ale ujasněme, na čem jsme. Máme tu výsostný titul - bylo by však bláhové domnívat se, že v roce 2004 se ještě může objevit nějaký průkopník. Castle Strike jím není ani zdaleka. Toto dílko z rukou německých vývojářů pouze kombinuje vše nejlepší z ostatních titulů, přidává několik méně podstatných novinek, jež spíše přidávají na lehkosti ovládání a hru si tak mohou zkusit i ti méně zdatní. A to vše je vyvedeno s typickou německou precizností. Každá sebemenší věcička má své opodstatnění a nemusíte se obávat, že byste něco z věcí zde přítomných nevyužili. Tomu všemu ještě dominuje středověké prostředí, do detailu propracovaný příběh a v neposlední řadě i skvělá hratelnost. Punc pak hře dodává již typicky německy nádherná grafika.
Podle hradu poznáš pána
Hlavní náplní hry nebudou boje, jak by se mohlo zdát z úvodních misí, ale z převážné většiny stavění hradů. Právě zde totiž sídlí panstvo a tak je nutno do těchto míst soustředit co nejvíce síly a ochránit jej tak před možnými útoky. Každý hrad je vlastně jakási pevnost, kolem níž se soustředí okolní budovy, povětšinou taktéž bojového/obranného typu. Kolem samozřejmě nesmí chybět ani strážní věže či hradby, opomenout nesmíte ani výstavbu zásobáren se surovinami. Může se totiž stát i to, že vás nepřítel odřízne od podhradí, kam je soustředěna veškerá výroba surovin a zemědělství. Vaše osada, chcete-li vesnice, by tak měla působit jako komplexní celek - selhání kteréhokoliv článku může stát vaše svěřence mnohé životy.
Nesmí chybět ani závěrečné statistiky… * … a úvodní in-game animace * Početná to armáda
Jako v každé strategii, ani zde nesmí chybět možnost těžit několik základních surovin, které jsou zapotřebí pro výrobu zbraní, výstavbu domů či dokonce vytvoření nových jedinců. Vaše jednotky se samozřejmě dále větví, klasicky se setkáte s lučišníky, řadovými vojáky, ale i spoustou hrdinů, jejichž smrt znamená zároveň konec hry. Byla by ovšem chyba myslet si, že hrdinové přináší do vašich řad pouze toto negativum. Ve větší míře je tomu totiž právě naopak. Dodají vašim mužům odvahu, dokonce i nějaký ten bonus v útoku či obraně a v neposlední řadě má samozřejmě hrdina o pěkných pár stovek životů více, takže toho i hodně vydrží.
Strategie nebo RPG?
Celý systém hraní byl ale kvůli příběhu značně upraven. Takový příběh si asi opravdu realtime strategie, v níž jde především o trio vytěž/postav/znič, nezaslouží a tak se Castle Strike blíží spíše RPGčku. Pořád ovšem zůstává strategií, i když notně pozměněnou a svéráznou. Aby hratelnost nebyla až tolik stereotypní, budete mít často k dispozici tak málo prostředků, že se na začátku mise vítězství jeví jako takřka nemožné. Hned v první misi se vydáváte zcela osamocen (mimochodem Thorwald von Rabenhorst jest jméno vaše) na steč proti obrovské převaze. Vaše panské sídlo v nedohlednu a vaši vojáci také… Ale nezoufejte, i z této situace se dá dostat v celku:-).
Vysvobodíte je? * Vypadá to, že ano:-) * Další mrtví…
A právě zde se Castle Strike podobá RPG hrám nejvíce. Vaše možnosti se totiž někdy omezí pouze na vás, nebudete moci stavět hrady, vyrábět nové jednotky či cokoliv jiného. Na řadu tak přichází pouze nevyzpytatelné bitvy. A když jsem na začátku říkal, že každičká věc má své opodstatnění, nelhal jsem. Oproti jiným hrám, ve kterých čas od času dospěl děj k podobným situacím, vám CS vždy vysvětlí, proč je to tak či onak. Právě u bitev bych však měl malou výtku. AI nepřátel je na poměrně slušné úrovni, jednotky se však v některých případech chovají dost zmateně a chaoticky. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem na protivníka za hlasitých pokřiků vyběhl z týlu a on si mých vojáků vůbec nevšímal. Ani když už byl skoro mrtvý… Nikdo sice nemáme oči vzadu, ale nahradí nám to sluch - bohužel, protivník je hluchý!
Za Angličany, Němce i Francouze
Na svých válečných taženích vystřídáte celkem tři národy. Chrabré a nebojácné Němce, žabožrouty z Francie a samozřejmě chytré Angličany. Každý národ disponuje svými specifiky a ojedinělými schopnostmi, potažmo vynálezy. Výrazně se liší i jejich styl boje a samozřejmě i vzhled. Je příjemné, že si panáčci nejsou podobní jako vejce vejci, alespoň tedy v rámci jednoho typu jednotek. Je jasné, že autoři nepropracovávali každého vojáčka, protože jich ve hře potkáte stovky, ne-li tisíce. Setkáváte se tedy asi s deseti charakterovými typy, buďme však rádi i za to.
Thorwald von Rabenhorst osobně * Občas vypomůže i zvířena * Ve jménu otce, syna i ducha svatého…
Pojďme se už ale věnovat příběhu, jenž je na strategii zpracován bravurně a směle by se mohl rovnat s těmi nejlepšími herními scénáři vůbec. Za zmínku jistě stojí i fakt, že vás nečeká jeden, ale hned tři propojené příběhy, takže o zábavu je postaráno do sytosti. Dočkáte se zrady, následné pomsty, budete vysvobozovat drahou sestřičku, osvobozovat vesnici…prostě taková ta středověká klasika. Celý děj je vám vypravován zcela nenásilnou formou a dávkován v přiměřeném množství, respektive častými in-game animacemi. Zde bych opět zdvihl palec nahoru - zpracování krátkých (i delších) filmečků je takřka filmové a kamera se dynamicky natáčí, rotuje, přibližuje… prostě skvělé. To se však dá říci o kameře všeobecně. Práce s ní je vesměs příjemná a sama se pohybuje bez zaškobrtnutí, jen sem tam dochází k nějaké té kolizi - typicky v lese, ale to snad není nic, co by stálo za zmínku.
Jednotky a zbraně
Každý národ disponuje ojedinělou nabídkou zbraní a jednotek. Abych byl přesný, jednotlivé civilizace mají po 18-ti jednotkách. V tom jsou zahrnuti všichni rytíři na koních, pěšáci, lučištníci, střelci, dělostřelci… Při samotném obléhání/bránění hradu budete dále moci využít věže, katapulty, mortary, či třeba praky. Mimochodem - pokud si nebudete vědět rady s postavením hradu, hra vám může nabídnout i několik předpřipravených modelů. Ovšem jak určitě sami poznáte, kouzlo je právě v tom, že si můžete postavit naprosto ojedinělou pevnost.
Tak s tímhle dělem určitě vyhrajeme! * Hrad v plamenech * Hurá, dobyli jsme ho!
Příjemné je, že téměř všechny jednotky se dají využít i na něco jiného, než k čemu jsou prapůvodně určeny. Třeba takový pěšák. Jak z něj udělat jezdce? Jednoduše - stačí malý výcvik koně, poslat chudáka pěšáka do sedla a je vystaráno. Kdyby vám při obraně nestačilo ani toto, můžete případně využít bojového umu samotných vesničanů. Ve většině případů je to ovšem jistá sebevražda - takový zemědělec to umí s kopím hůře než rodilý žoldnéř.
V jednoduchosti je síla
Snad nejpodstatnější novinka přichází v podobě ovládání. Pryč jsou již časy, kdy jste museli zběsile běhat po obrazovce, na každého panáčka jednotlivě kliknout a poté mu přidělit nějaký ten úkol. Nyní je na hlavním panelu několik důležitých ikonek (jako postav budovu, uhas požár, oprav dům, vytěž…) a stačí jediný klik a panáčci se dají do práce. Sami si bez váhání rozdělí povinnosti a ničím nerušeni pracují a pracují…. Revoluční myšlenka, přitom velmi jednoduchá. Vidíte, jak málo stačí ke geniálnímu objevu?
Jinak je ovšem vše při starém, vaši rytíři si suverénně vybírají tu nejlepší cestu, hromadí se do jednotek, vy je přeskupujete do formací. Mezitím se věnujete stavbě hradu, potom na vás zaútočí, vy útok odrazíte a následně podniknete vlastní. A tak pořád dokola. Jednoduché - ale věřte, že o to zábavnější!
Co dělá atmosféru?
Autorům se podařilo navodit tak dokonalou atmosféru, že místy ani nebudete chtít uvěřit tomu, že pouze hrajete počítačovou hru. To vše má na svědomí hlavně audio stránka. Jak zvuky, tak hudba jsou na výsostné úrovni a libné tóny podařených melodií se poslouchají jedna radost. Stejně tak zní věrohodně i každý, někdy méně, někdy více příjemný zvuk. Každé kolo si rádo vrzne, každý voják zakřičí, a přitom ještě pokaždé úplně jinak. Sice jsem asi dvakrát narazil na problém, že zvuk nebyl zcela sladěn s titulky, ovšem to není nic tragického. Takže jednoznačně palec nahoru.